Anna Lazor

abnormalpap:

tělo obepíná kost
a dovnitř
dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého…
ale lidi nepřestávají
hledat,
hemží se z postele
do postele.
tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než jen
tělo.

není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.

nikdo nikoho nikdy
nenalezne.

městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
nemocnice se plní
hřbitovy se plní

nic jiného se
nenaplní…
(Charles Bukowski)

ono sa to vráti
v tieni myšlienok
a ty až potom budeš vedieť čo je to
triaška a vedla len prázdna flaška plná nezodpovedaných otázok
a bude hrať v hlave mélodia toho ticha ktoré doteraz prichádzalo z ďaleka 
je tu a bude sa hostiť aj keď bude sýte
ale vtom sa ozve gong a toto ráno bude iné ako ostatné
nový človek vstáva z tvojej postele
nové všetko naokolo zrazu je
a vy/ty/on sa len čudujete ako to možné je
no je to všetko len ilúzia 
dá sa to zatiahnuť rovnako rýchlo ako žalúzia
a v tom momente nastane opäť tma
a už tam svetlo nebude

abnormalpap:

Márnosť nad márnosť, všetko je márnosť v každej situácii života. Nech sa snažíme akokoľvek, efekt je rovnaký a rovná sa nule. V každej situácii sme porazení, pretože na konci je smrť. Prežiť život a premárniť ho, je omnoho tragickejšie ako žiť s pocitom absolútnej márnosti. S takýmto zmyslom pre pocit ničoty je možné sa narodiť alebo ho získať úsilím o niečo sa snažiť. Pustiť sa do diela s pocitom zbytočnosti už vopred veští prehratý výsledok. (J.Rumpli)